Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pohádka - Kukuřičný muž

9. 12. 2008

Za sedmero horami, sedmero řekami atd. Bylo nebylo, teda vlastně bylo jedno kukuřičné pole, nejvíce vás určitě překvapí, že na něm rostla kukuřice. Bylo to vysoko v horách, kde je taková zima, jako na jinejch horách stejně vysoko. Úplnou samozřejmností je, že ta kukuřice uměla mluvit, jelikož byla kouzelná. Nikdo se o ni staletí nestaral a stejně pokaždé znovu vzrostla. Pole bylo obrovské a hustě zarostlé, kukuřičný muž, který zde žil na svahu nad polem, pravidelně nacházel na začátku zimy, kdy kukuřice zmrzla, spoustu lesních zvířátek mrtvých, protože nenašli už cestu ven. Sem tam se v poli našlo i elfátko nebo skřítek či trpaslík z Kutné hory. Kukuřičný muž žil v hobití jeskyni a vypadal asi jako velká bílá gorila, která vyslintá několik litrů slin denně. Celý rok zde jedl kukuřici, až mu to začalo lézt na mozek. Každý den posnídal kukuřici, poobědval kukuřici, povečeřel kukuřici... Už dokonce začal jíst i chodící borůvky, které běhaly v místních lesích, jen aby nemusel jíst kukuřici.

Jednoho dne se rozhodl jít dolů, do údolí osídleného lidmi a prodat tam své pole. Kukuřice ho nechtěla pustit, ale nakonec mu v tom nedokázala zabránit. Obr si vzal na cestu pytlík kukuřice, rozloučil se a šel. Valil se ze stráně do údolí... a za pár dnů zemřel na infarkt, klima v nížině mu totiž vůbec nesvědčilo.

A tak tam v horách ještě dnes leží kukuřičné pole bez toho, že by o něm kdokoliv věděl.

Ponaučení: nežerte chodící borůvky, nosí to smůlu.