Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pohádka - Snězkůrka a sedm pedofilů

22. 12. 2008
 
Kdysi dávno, v předaleké galaxii. Na jedné malé a ve světě nevýznamné planetě jménem Země. Na jednom drobném a nevýznamném kontinentu, v ještě nevýznamnějším království žila byla jedna malá holčička. Byla roztomilá a byla to panna. A ta holčička byla krásná asi jako kůrka od chleba. Její jméno bylo Snězkůrka. Její otec byl pan král a místo matky, která zemřela na lepru, ji bila zlá macecha. Ta macecha byla tak zlá, až se jí kouřilo od hlavy. Byla ovšem vychcaná a hlavně měla pana krále trochu pod pantoflem. Vlastnila dokonce strašně kouzelné zrcadlo, které bylo asi dva metry vysoké a jeden a půl metru široké, s masivním dřevěným rámem. To zrcadlo bylo tak kouzelné, že někdy dokonce mluvilo ze spaní. Nikdo v celém království nevěděl, odkud zrcadlo pochází. Jediné, co na něm bylo napsáno bylo „Made in China“ a kolem spousta magických klikyháků. Každý den si po koupeli stoupla macecha před zrcadlo, kam mimochodem nesměl ani její osobní vrah, a ptala se zrcadla: „Zrcadlo, zrcadlo, pověz mi, která ji má na světě nejčistější a nejkrásnější...“ Na to jí zrcadlo odpovídalo: „Ty, moje paní, to ty ji máš nejčistější ze všech a dokonale krásnou.“ To bylo jediné, co macechu každý den potěšilo, když opomineme souložení s panem králem.
Uplynulo několik let a Snězkůrka už byla skoro dospělá. Už začala vskutku chodit i do školy ! Zkrásněla a podle některých sluhů už připomínala spíše než kůrku od chleba čerstvou housku. To Snězkůrce vždy lichotilo. Macecha se každý den pořád ptala zrcadla svou otázkou, ale jednoho dne se něco stalo. Snězkůrka zhřešila s panem doktorem v ordinaci a v tu chvíli se stala ženou. Když ten den přistoupila macecha k zrcadlu, odpovědělo jí jinak. „Ty, zlá macecho, ji máš krásnou a čistou, ale Snězkůrka ji má ještě o trochu krásnější a čistější !“ Macecha se hrozně rozzuřila, až celá zrudla. Zapomněla si totiž vzít prášky na svůj bezedný hněv. Ihned si nechala zavolat myslivce a rozkázala mu, aby odvedl Snězkůrku do temné části Temného lesa, tam ji vykastroval a nechal napospas líté zvěři a chodícím borůvkám. Myslivec neměl na výběr. Vzal Snězkůrku a šel do lesa. Nakecal holce, že našel políčko zlatých jahůdek. V lese, daleko od hradu, vytáhl svůj dlouhý nůž. Snězkůrka se hrozně vyděsila a jediné, co ji napadlo, bylo, že mu nabídla pohlavní styk. Myslivec nemohl takové nabídce odolat a po vyvrcholení nechal Snězkůrku jít. Několik dní Snězkůrka bloudila lesem, až došla k malé chaloupce. Měla pěkná okna, asfaltovou silnici vedoucí někam pryč, no prostě krása. Byla unavená, tak bez klepání vešla dovnitř. Nikdo doma nebyl a smrdělo to tam, jako v macešiným šatníku. V pokoji uviděla sedm postýlek vedle sebe, sedm židliček u velkého stolu, sedm talířků s masem a knedlíky, sedm litráků plných piva, sedm playboyů a jeden zaneřáděný záchod. Najedla se do shita, vypila všechny piva, něco pořešila v časopisech, vykonala na záchodě potřebu a když se domotala ke dveřím, nevešla se do nich a nemohla utéci. Natáhla se tedy do sedmi postýlek a usnula jak zabitej. Tou dobou už zrcadlo zase chválilo macechu jako dříve a myslivec ještě dlouho vzpomínal na Snězkůrku.
Asi za hodinu se do chaloupky, kde spala Snězkůrka, nahrnulo 7 pedofilů trpasličí velikosti. Začali hned vykřikovat „Kdo nám sežral večeři ?“, „A kdo nám vyplnil křížovky v playboyi ?“, „A kdo na záchodě nezvednul prkýnko ??“ a také „A kdo teď spí v našich postelích ???“. Pedofilové udělali poradu, kde si chtěli poradit s tím, jak si poradit s kráskou ve svých postýlkách. Všichni se shodli. Začali ji osahávat, inhalovali puch z jejích kalhotek a ponožek a drbali ji na zádech. Než se Snězkůrka vzpamatovala, uvázali ji na řetěz, aby neutekla. Celý měsíc jim tam musela sloužit. Každý den se pedofilové-trpaslíci vydávali dobývat diamanty do mezinárodní banky. Rozhodli se už Snězkůrku pustit, ale ona stejně neměla kam jít a začalo se jí i něco, co na ní praktikovali, líbit. Mám na mysli samozřejmě drbání zad pro příklad. Po čase si vypěstila krásnou stříhanou čárečku a to neměla dělat. Zrcadlo řeklo maceše, že nejkrásnější a nejčistější ji má Snězkůrka, protože používá Vanish bílý a macechu popadl amok. Vanish jí už nepomáhal. Hned si zavolal myslivce, nechala ho svázat a přinesla si své náčiní na mučení. Myslivec se brzy posral strachy. Za chvíli i omdlel, když mu macecha s chechotem řezala nohu tupou a rezavou pilou. Netrvalo dlouho a macecha se doslechla o chaloupce sedmi pedofilů. Měla své agenty. Převlékla se za Seana Coneryho, natáhla si jeho masku a zaklepala u chaloupky na dveře. Zevnitř se ozvalo: „Kdo je ?“ Macecha opáčila mužským hlasem: „To jsem já.“ - „Počkej, jdu otevřít.“ Snězkůrka otevřela a macecha v podobě Seana Coneryho jí dala svůj autogram za levno - 2 eura. Snězkůrku hnedka napadlo, že je ten podpis nějaký podezřelý. Stálo na něm „Zlá macecha“. Když už zavírala dveře, vytáhla macecha z kufru AK-47 a nakropila celý zásobník Snězkůrce přímo do hrudi. Potom rychle ujela domů. Snězkůrka, ač trochu pohmoždená, byla naživu. Měla zrovna neprůstřelnou podprsenku. Macecha to u zrcadla zjistila, když jí velmi hrubým způsobem řeklo, že Snězkůrka ji má mnohem krásnější a vyvinutější. Proto macecha vymýšlela nový plán. Celé dva týdny nespala a jenom čistila a zdokonalovala. Nepomohlo to, a tak se rozhodla pro jiný útok. Doslechla se, že Snězkůrka sklízí obilí. Vypila na kuráž dva litry slivovice, ročník 1296, pozdní sběr, potom vzala kombajn a jela k chaloupce na pole. Po cestě srazila několik popelnic, pouličních lamp, 4 chodce a jednoho neznámého trpaslíka se zelenou čepičkou. Snězkůrka sklízela obilí, ale zrovna to sousedovo. Na jejich poli byl zapíchnutý jenom strašák v otrhaném kabátu od syflu. Lekala se ho každou chvíli docela pravidelně. Macecha zařadila a rychle a zběsile, se strašlivým hlasitým smíchem smetla strašáka na poli. Byla opravdu tak ožralá, že to ani není možný. Macecha jela hned zpět na hrad, ale zrcadlo ji zase s posměchem oznámilo Snězkůrčinu dokonalost. Zlá macecha už nevěděla co dělat, potom sestrojila granát, který vypadal jako jablko a stopka tvořila pojistku. Ten samý den vyrazila ve svém Lamborgini ještě s motákem k chaloupce. Převlékla se za chudou babku. Přijela ještě než byli doma trpaslíci. Zaklepala, Snězkůrka otevřela a macecha převlečená za stařenu ji podala jablko a řekla: „Na, tu máš. Ber, dokud dávám. A bez keců. Je moc dobré, počkej na trpaslíky a pak prvně odkruť stopku. Zjistíš, kolik let života ti ještě zbývá.“ Potom odjela. Snězkůrce to vrtalo hlavou. Především to, kde vzala chudá stařena na Lamborgini jako má její zlá macecha.
Za půl hodiny už tu byli pedofilové. Bylo jich o jednoho méně. Drželi smutek za zesnulého kamaráda Šmouhu. Měl zelenou čepičku a zemřel tragicky. Příčina: smrt. Snězkůrka jim ukázala jablko, ale nemohla stopkou pootočit. Nabídl se silný trpaslík s růžovou čepičkou a na první pokus stopkou otočil. Jablko začalo pípat. Trpaslík ho v leknutí upustil. Náhle se ozval výbuch granátu. Ostatním pedofilům už došlo, že to nebylo jablko. Snězkůrce ještě ne. Dva z trpaslíků se pokusili zavolat záchranku, ale jen jeden měl správné číslo. Záchranka odvezla pouze Snězkůrku a velkou část diamantů. Trpaslíci neměli bohužel zdravotní pojištění, tak tam zůstali ležet. Tři umřeli při výbuchu, jeden těsně před ním na infarkt z leknutí. Šestý krvácel až do příštího dne, než umřel a Sedmý - silák s růžovou čepičkou, přišel jenom o nohy.
Snězkůrka se ovšem časem uzdravila. Vzala si za muže saniťáka, co ji zachránil (a taky oplodnil). Konala se velká svatba, přišlo celé království, pozůstalý trpaslík a dokonce i myslivec, který též přišel o nohy. Tedy myslivec i trpaslík nepřišli, nýbrž přijeli - na vozíčku. A tak nakonec všechno dobře dopadlo, všichni byli šťastní. Trpaslík závodil s myslivcem na vozíčku na stráni, saniťák si vzal Snězkůrku za ženu a souložili šťastně až do smrti. A jestli neumřeli, tak tam v království souloží dodnes.
A jak to vlastně dopadlo s macechou. No dopadlo to spravedlivě - tedy dopadlo na ni zrcadlo. Rozčílila se tak strašně a hrozně moc, a to si nedělám srandu, vytekly i skla z oken a zuhelnatěly dlaždice, no tak moc se rozzuřila, že do toho svého zrcadla kopla. To se zakymácelo a udělalo „PLESK!“. Od té doby se začali vyrábět takzvané „sendviče“. Pekař si totiž představil místo zrcadla a koberce pod macechou pečivo.
 
Dodatek: Při čtvrtém výročí svatby si Snězkůrka uvědomila, že se ji macecha snažila zabít. Od té doby jí kytky na hrob nenosí.