Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nová dokumentace tetourova vikřičníku s povídkou

7. 9. 2009

Každé ráno chodila stará vdova pro čerstvou vodu ke studni. Voda byla ledová, ale čirá jak diamant. Ta starší žena žila už několik let ve svém domě sama. Pracovala na poli a chodila každou neděli do kostela. Zdější lidé z malé vesnice žili ve velkém strachu. Ve strachu z ďábla, který tu chodil po lesích a uřknul už mnoho domácích zvířat a několik jich i roztrhal. Nebylo před ním úniku, jen kostela se bál jako upír česneku. Kněz kázal vždy na ochranu proti Tomu, jehož jméno nemůžeme vyslovovat a zatím nikdo z lidí nebyl zabit.

Jednoho dne se mezi vesničany rozpovídalo, že se vdova chová podivně, že je velice vystrašená a každou chvíli se něčeho leká. Nikomu se nechtěla svěřit, jen knězi, který musel uchovat tajemství. Od toho dne však kněz chodíval po vesnici sem a tam, bledý jako smrt a varoval před velkým nebezpečím Zlého Árijce. Tu noc se vesnice probudila na smrtelný křik a ukrutný smích. Se sekerami vybíhali chlapi z domovů, ale k domu vdovy se nikdo nepřiblížil. Odtamtud zvuky vycházely. Hrozný křik, mlaskání a potom praskání kostí a rány. Lidé čekali až do svítání, kdy se odvážili do domu na kraji vesnice. Když vešli, zkoprněli leknutím. Stěny a podlaha byly zčernalé, oslizlé a zapáchající. Na kamenech v podlaze zasychala krev. Přede dveřmi leželo na zemi oko s dlouhým zkrvaveným nervem. V kuchyni leželo zohavené tělo zavražděné vdovy. Musela umřít tou nejkrutější smrtí ze všech. Nohy měla od sebe roztrhnuté a kosti zpřelámané, některé trčely ven z jejích údů. Nos měla vdova ukousnutý. Na stole ještě ležela zkrvavená a zkroucená hůl. Byla dřevěná a posetá trčícími rezavými hřebíky a zakončená velkým měděným hákem. Ještě na ní drželi zbytky střev. Několik statných chlapů se při pohledu na vdovu pozvracelo. Jenom jeden si všiml, že něco svírá v ruce. Cár krvavého a zmuchlaného papíru, vytržený list z deníku, který si vdova psala, a na něm uhlím napsané písmeno "T" s tečkou pod ním. Byl to tetourův vikřičník! 

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

Fakta:

Tetourův vikřičník je znamení ďáblovo. Je celkem vzácné, ale každý ví, co znamená. Když se tetour chystá na lov, rád svouji oběť vybere a ztrápí její duši ještě před všemi ohavnostmi, co jí potom rád udělá. Několik dnů před napadením se vkrade nepozorovaně do domova oběti a napíše na viditelné místo na zeď, dveře, stůl či třeba na knihu svoje znamení. Znamení, které dává oběti několik dnů, po kterých si pro ni přijde. Často lidé prchají a tím tetourovi jeho lov ještě zpestří, nikdo neunikne. Ještě není přesně známo, jak dokáží tetouři svoji oběť tak uhlídat, ale člověk, který utíkal nejdéle před znamením, žil dalších 3 a půl hodiny od započetí lovu. Ve fotogalerii Protitetourového odboje je obrázek zmíněného vykříčníku, který vypadá jako "T", pod kterým je tečka. Tento materiál byl objeven v deníku jedné tetourovi oběti. V případě nalezení tetourova vikřičníku na svém majetku doporučuji okamžitou sebevraždu, je to jediná cesta úniku. V proslaveném období samurajů prý jejich nepřátelé tyto vikřičníky malovali na jejich domy, účinně je tak likvidovali, protože začali všichni samurajové páchat sebevraždy nazývané "sepuka". Běloši tuto sebevraždu časem pojmenovali "hara-tetour-kiri" a později zkrátili jenom na "harakiri". Znamenalo to v překladu "sebevražda opodstatněná tetourem".