Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tetourova kronika žití

22. 12. 2008
Úvod
 
Vítám vás, čtenáři této knihy. Na úvod vás žádám, abyste si uvědomili, že napsat tuto kroniku vyžadovalo ohromné množství odvahy, adrenalinu, moci a vůbec psychické síly.
Proč jsem se rozhodl sepsat tuto kroniku ? Odpověď je jednoduchá i složitá. Je v zájmu lidstva, aby poznala tohoto božského (jako stvořeného Bohem, ne jako nějaké kladné přirovnání) tvora. Ano, Tetour (omlouvám se, ze začátku tak sprostý) byl stvořen Bohem na počátku věků, kdy lidé nebyli jest, ovšem o tomto se dočtete v další kapitole. Musíme ho poznat, aby jsme se proti němu mohli bránit s co nejmenšími ztrátami. Ono potkat Náčelníka Svěží dech je podobné jako bojovat na frontě uprostřed války, s tím rozdílem, že z války se můžete vrátit živí. Alespoň ti, co jsou zvyklí na Jendu od malička, mají vrozenou imunitu proti všem jeho nákazám a kouzlům. Ti, co se s ním prostě najednou setkají, mají zpečetěný osud. Pokud pojedete do Třebíče či (chraň Bůh) do Okrašovic, připravte si plynovou masku, vodu a mýdlo. Stejně jako upíři nesnášejí česnek, tak Tetouři nesnášejí čistou vodu, natož mýdlo.
Je velice důležité uvědomit si hluboké prameny, odkud jsem informace čerpal. Některé z vlastních pozorování a zkušeností, většinu informací jsem ovšem objevil ve starých spisech. Tyto spisy pocházejí především z 13. až 15. století. Tehdy propukl v Evropě mor. Jeho příčinu zjistilo pár moudrých mnichů, kteří zpozorovali místo, odkud se mor rozšířil. Bydlela tam tetourská rodina. Svět tuto skutečnost ovšem nikdy nepřijal. Mluvilo se i o tom, že přišel On. První Tetour ze všech. Byl o mnoho ohavnější, špinavější a nebezpečnější než jeho potomci. Tehdy lidé začínali dbát na čistotu a to ho zřejmě rozhněvalo a tak nakazil lid strašlivou nemocí.

Obrazek

Počátek

 

Tehdy, když ještě Slunce nebylo, ani jiných rozmanitých planet, Bůh zde hospodařil. Po mnoha věcích se začal však nudit a proto začal tvořit. Tvořil velká tělesa, žhavá i chladná, pevná i křehká. Tak po časech vznikly galaxie a s nimi Slunce a Země. Se Zemí si dal Bůh nejvíce záležet a tvořil vody a moře, hory a údolí. Vytvořil krásné krajiny, ale k čemu mu byli, když nic se na nich nedělo. Proto na zemi seslal mnoho rozmanitých tvorů, velkých a malých. Zasadil lesy, aby měli tvorové co jíst. Když Zemi dotvořil, 3 dny odpočíval, 2 dny pil, 4 dny střízlivěl a po těch dnech potřeboval nutně na záchod (*dá rozum, že tehdy také záchody nebyli jako dnes, ale v oceánu místa bylo dost). A tak byl stvořen Tetour.

Mnohá zvířata zemřela ve spárech tohoto ohavného blonďatého tvora, především se zaměřoval na vysokou zvěř a to hlavně na srny a srnce, tisíce jich záhadně zmizelo a bylo nalezeno s natrhnutým řitním otvorem. Mnoho let se Náčelník Svěží dech vyvíjel. Proto po milionech let se křížením Tetoura s ostatními tvory vyvinula opice. Konkrétněji opice dementní smradoústá. Evoluce pokračovala jako když strom roste. Objevili se na Zemi opice ménědementní smradoústé, potom opice obecná, opice užjentrochudementní a tehdy vzniknul první předek člověka – člověk ztetourovaný, následoval člověk normální, člověk zručný, člověk erekční, člověk moudrý a z něho se vyvinul dnešní typ člověka, tedy člověk obecný moudrý. Natolik moudrý, že byl schopen bránit se Tetourovi a jeho dětem, které žijí mezi námi dodnes.

Pro člověka to musí být šok, když si uvědomí, že má část Tetourovy krve v sobě. Je to ovšem velice pravděpodobné, proto má člověk částečnou imunitu. Kdyby neměl s Tetourem nic společného, nemohl by setkání s ním přežít. Neukryje se ani nápadná podoba Tetoura člověku. Bohužel je to tak. Amen.

 

 

Ochrana

 

Proti Tetourovi je těžké se bránit. Lidé si s tímto problémem nevěděli rady věky, ovšem po mnoha tisících lidských životů mudrci objevily způsoby obrany. Zde se dozvíte po staletí tajné návody a recepty na ochranu lidské duše proti Jendovi.

 

Jako nejjednodušší známý prostředek je voda, ovšem musí býti čistá a nejlépe s dezinfekční složkou, jak píše Adam Lonitzer ve spisu z 15. století: „Chraň svoji duši proti ďábelskému stvoření, v přízni Boha budeš, použiješ-li svěcenou vodu, a to čistou a čirou. Ta ochrání tebe i tvoji rodinu.“ Voda však nemusí být účinná vždy, ovšem podle staré knihy z dob Říma s názvem „Ave Anti-Tetouria“ je nejlepším prostředkem voda svěcená a kříž se znaky Boží, o této teorii se ovšem pochybuje. V dnešní době známe jiné a účinnější prostředky. Nesmíme opominout hlavně Savo, kterého se tetouřina bojí asi nejvíce. Postříkání jedince Tetoura Savem může skončit smrtí jedince nebo silně poškozenou svrchní vrstvou jeho špíny. Alternativou je dále téměř jakýkoliv dezinfekční prostředek a mýdlo. V krajích, kde žili Tetouři se kdysi na krku nosívala lahvička s poslední pomocí – se svěcenou vodou. Dokonce vznikl v Anglické zemi spolek Zednářů, kteří stavěli po krajích vysoké zdi, aby přes ně nemohli Tetouři přelézt. Ovšem brzy tento spolek zanikl, protože se na něj soustředil hněv druhu Tetourů, konkrétně Tetourodaktyla, který uměl létat a přeletěl vysoké zdi, skoro všechny Zednáře potom zlikvidoval. Takže už z minulosti víme, že zemi neochráníme vysokými zdmi. Nakonec tu máme několik pověr, které ovšem nejsou pravdivé. První je, že když se myjete každý den, tak vám nebezpečí nehrozí. Sice se touto pověrou vyřešily hygienické problémy mnoha zemí, ale proti Tetourům to nepomohlo. Druhou pověrou, o které jsem se doslechl, je, že když má člověk na srdci lahvičku s výtažkem z Galgánu, sám Bůh ho chrání před Ním. Této rostliny byl velký nedostatek a tak se vysazovaly i plantáže. Tuto lahvičku si mohly dovolit pouze lidé z vyšších vrstev, ovšem nebyla jim ničeho platná, když opomineme falešný pocit bezpečí.

 

 

Tetourův noční život

 

Když nastane hluboká noc, tma a chlad, když lidé spí. Tetour vylézá z hlubin Okrašovic, aby ukojil svoji choutku. Napůl v náměsíčném spánku a napůl vzhůru. Ve své noční košilce pobíhá po polích široko daleko. Slídí tam, kde se nejčastěji ukazují mladé a svěží srnky a srnci. Víte už, proč ho lidé znají i pod přezdívkou Srnec Rozparovač ? Ano, je to smutné, kruté a nelidské, ale je to pravda. Srny utíkají o život, jen když Tetoura zavětří, nebo, nedej Bože, uvidí. On po nocích číhá v houští a když se srna přiblíží příliš blízko, vyskočí z keře a pokud nezemře srna na infarkt, tak Tetour otevře ústa a zhluboka vydechne. Srna má zpečetěný osud, který zde nebudu rozebírat dopodrobna. Jenda ji odvleče domů a natrhne jí anální otvor. Roztrhá ji zadeček svými erotickými pomůckami. Většinou jsou vyrobeny z drátů, skla či větví. Mají různé tvary, ale nejčastější tvar je do písmene „L“. Často se zpětnými háčky. Srny žijí ve strachu z Tetoura. Nespí a neodpočívají. Kolem Okrašovic se proto žádná zvěř nevyskytuje. Dokonce ani zajíci, na které výjimečně taky dojde, pro zpestření jídelníčku. Nikdo přesně neví, co se se srnami a srnci po zajmutí děje. Lidé však někdy nachází zbytky po obětech.

 

Více informací se ze spisů nedochovalo. Byly záměrně zničeny Tetoury.